Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání

 

Dramatická výchova

(v rámci vzdělávací oblasti Umění a kultura)

 

Dramatická výchova doplňuje oddíl Umění a kultura o třetí druh umění, o umění dramatické. Předmět dramatická výchova poskytuje žákům praktické zkušenosti s dramatickou tvorbou a základní znalosti o ní a vede je k vnímání dramatického umění jako specifického druhu uměleckého uchopení skutečnosti.

Dramatické umění používá jako své hlavní prostředky sdělení lidský hlas a lidské tělo. Dramatická výchova umožňuje systematicky rozvíjet a kultivovat tyto hlavní prostředky lidské komunikace počínaje základními somatickými dovednostmi (tvoření dechu, hlasu, artikulace, správné držení těla atd.) přes psychofyzické jednání (vazba vnitřního prožívání a jeho vnějších projevů - lidského chování v rovině sdělování i naslouchání a porozumění těmto projevům) až k využití těchto prostředků k dramatické tvorbě (jednání postav v dramatické situaci) i k jejich uplatnění v běžných životních situacích.

Specifikou dramatické výchovy je skutečnost, že se zde pracuje především s mezilidskými vztahy, se situacemi (v nichž se mezilidské vztahy projevují) a s přeměnou, přeměňováním, které vychází z dětem vlastního, přirozeného hraní "jako". Podstatou této přeměny je jednání ve fiktivní situaci, jimž se účastníci hry a vše, co je do hry zahrnuto (prostor, předměty, zvuky), mohou stát něčím nebo někým jiným. Tak vznikají dramatické postavy, děje a prostředí.

Dramatická výchova využívá hry jako jednoho z možných principů tvorby. Rozvíjí herní dovednosti žáků jako způsob uchopování skutečnosti, který je založen nejen na jejím racionálním chápání, ale i na jejím prozkoumávání přímým jednáním a prožitkem při něm.
Dramatické umění, z něhož dramatická výchova vychází a na němž staví, má povahu kolektivní tvorby. Poskytuje tedy maximální prostor pro rozvíjení sociálních dovedností týkajících se komunikace ve skupině a práce v tvůrčím týmu. Vede žáky k sebereflexi a seberegulaci při skupinové práci, k aktivnímu postoji při hledání cest k naplnění společného cíle.
Součástí dramatické výchovy je rovněž proces vznikání jevištního - divadelního (činoherního i loutkového) nebo přednesového - tvaru (inscenace), případně i jeho veřejné předvedení (představení), nikoliv však jako cíl práce s dětmi, ale jako prostředek výchovného procesu, neboť stěžejní je právě tvůrčí proces sám.

Dramatické umění je uměním syntetickým a využívá vedle základních prostředků sdělení (mluva a pohyb) i prostředky literární, výtvarné a zvukové, resp. hudební. Umožňuje tak využívat i prvky jiných umění v jejich vzájemném funkčním propojení pro sdělení témat a uvědomovat si jejich specifické vyjadřovací možnosti.

Veškerá práce v dramatické výchově by měla vést k aktivnímu postoji žáků ke kulturnímu dění v obci, a to nejen k diváckému zájmu o nabídku kulturních akcí, ale i k přímé účasti na veřejném kulturním životě jako k jednomu z možných způsobů tvořivého naplnění volného času.

Dramatická výchova může svými herními postupy v prvním období základního vzdělávání (1. - 3. ročník) pomoci při adaptaci žáka na nové školní prostředí, při jeho zařazení do skupiny, při budování skupinové integrity, pravidel i zásad skupinové spolupráce. Vzhledem ke komplexnosti učiva v tomto prvním období a možnosti vytvářet tematické celky lze dramatickou výchovu využít jako specifický metodický postup při integraci učiva (viz oblast Člověk a jeho svět).

Ve dvou následujících obdobích 4. - 5. a 6. - 9. ročníku má dramatická výchova podobu zejména samostatného předmětu (volitelného nebo nepovinného). Dovednosti a znalosti získané v dramatické výchově však mohou být využity také učiteli jiných předmětů při používání metod výuky založených na přímém jednání v situacích.

 

Žák by se měl učit:

· chápat dramatické umění jako specifický způsob poznávání skutečnosti;
· porozumět zásadám mezilidské komunikace a adekvátně používat její prostředky a chápat vazbu mezi vnitřním prožíváním a vnějším chováním;
· prostřednictvím dramatické hry a hraní rolí prozkoumávat a ujasňovat si osobní postoj ke zvoleným tématům zaměřeným především na mezilidské vztahy, postoje, hodnoty i celospolečenské problémy;
· pracovat ve skupině, aktivně se účastnit společné tvorby, dokončovat ji a prezentovat;
· vnímat dramatické umění jako svébytný syntetický druh umění;
· využívat základní prostředky dramatické a divadelní práce k uměleckému sdělení a komunikaci s diváky;
· orientovat se v žánrech dramatického umění (a to nejen divadelních, ale i filmových, televizních a rozhlasových), seznamovat se s historickými etapami a zvláštnostmi divadelního umění i se společenským významem divadla.

Přehled učiva nabízí v kapitole Proces dramatické tvorby jak možnost orientovat se na školní dramatickou práci, která se odehrává převážně v rámci vyučování a nepočítá s divadelním tvarem jako produktem, tak možnost směřovat dramatickovýchovný proces na společnou tvorbu jevištního (divadelního nebo recitačního) tvaru. Záleží na pedagogovi a žácích, na jejich zájmech, vybavenosti a zkušenostech, jak bude předmět dramatická výchova koncipován.

Osnovy zahrnují rovněž učivo a kompetence související s využíváním loutkářských principů a postupů. Tvořivá hra s předmětem a loutkou vychází z oživování předmětů a hraček, které je pro malé děti zcela přirozené, ale i starším dětem může výrazně obohatit a rozšířit škálu výrazových prostředků a schopnosti metaforického myšlení. Do osnov je tato "loutkářská" linie zahrnuta jako nabídka těm, které právě tento typ dramatické práce zajímá nebo inspiruje.

I když třetí okruh učiva má zčásti charakter faktografický a dodává praktické výuce teoretické a historické zázemí a kontext, měl by vycházet z tvůrčí činnosti skupiny a měl by brát v úvahu i divácké zkušenosti žáků. Proto má učivo tohoto oddílu podobu námětů; jejich konkretizace a rozvíjení by měly vycházet ze zájmu a zaměření pedagoga a žáků. Týká se to zejména učiva o historii dramatu a divadla, které by mělo co nejvíce navazovat na praktickou tvůrčí činnost v tomto předmětu a na divácké zkušenosti získané na základě konkrétních zhlédnutých představení.

 

UČIVO

KOMPETENCE

I. Základní předpoklady dramatického jednání

Psychosomatické dovednosti

Somatické dovednosti

- dech a hlas- mluva

- pohybPsychofyzické jednání

1. období (1.-3. roč.)
- rozvíjí schopnost fyzického a psychického uvolnění
- rozvíjí schopnost soustředění a přenášení pozornosti
- zcitlivuje své smyslové vnímání
- rozvíjí představivost a fantazii
- na elementární úrovni rozvíjí schopnost aktivizace těžiště a správného dýchání
- zvládá jednoduchá rytmická a pohybová cvičení
- umí rovnoměrně vyplňovat prostor v klidu i pohybu

2. období (4.-5.roč.)
- upevňuje psychickou a fyzickou sebekontrolu, včetně schopnosti uvolnění a soustředění a přenášení pozornosti
- zcitlivuje smyslové vnímání s důrazem na jeho komplexnost
- rozvíjí představivost a fantazii
- zvládá základy správného držení těla a aktivizace těžiště
- zvládá základy správného dýchání
- je schopen zdravě tvořit hlas (měkký hlasový začátek, rezonance)
- zvládá základy správné artikulace
- využívá různých výrazových možností pohybu
- rozvíjí rytmické cítění v pohybu i při mluvním projevu; dokáže pracovat s gradací a kontrastem
- bezpečně se orientuje v prostoru (i se zavřenýma očima), vnímá prostor a jeho význam pro použití pohybových a hlasových prostředků
- diokáže vědomě hlasem a pohyberm vyjadřovat základní emoce a rozpoznává je v chování druhých

3. období (6.-9. roč.)
- dokáže si vytvořit a udržet okruh veřejné samoty při individuální práci i v rámci skupiny
- využívá všech smyslů při vnímání podnětů a uplatňuje představivost a fantazii v náročnějších samostatných úkolech
- ovládá základy správného tvoření dechu, hlasu a artikulace
- kultivuje svůj mluvený a pohybový projev a uplatňuje zásady hlasové hygieny a správného držení těla
- je schopen propojovat somatické dovednosti (dech, hlas, pohyb) při slovním i mimoslovním vyjadřování
- rozvíjí rytmické cítění, využívá rytmu a dynamiky v pohybu a řeči
- vnímá prostor a jeho význam pro výběr hlasových a pohybových prostředků a chápe jeho význam pro dramatické aktivity
- chápe souvislosti mezi vnitřním prožíváním a vnějším chováním u sebe i u druhých
- je schopen chováním zobrazit vnitřní stavy a emoce za sebe i za postavu

 

Herní dovednosti

Improvizace

Hra v roli

Techniky dramatické práce

Hra s předmětem, loutkou

1. období (1.-3. roč.)
- přijímá hru a respektuje její pravidla a hranice
- rozlišuje reálnou a herní situaci a své reálné a herní (rolové) já
- je schopen zapojit se do skupinové improvizace a reagovat na dané okolnosti
- uplatňuje ve hře své nápady a respektuje podněty druhých
- přijímá učitele a spolužáky v roli
- zvládá jednodušší techniky strukturování dramatické práce (živé obrazy, narativní pantomima, kolektivní postava apod.)
- dovede pracovat s reálnými a zástupnými rekvizitami v jednoduchých dramatických akcích
- dokáže vnímat předmět nebo jednoduchou loutku jako postavu a oživit je v krátké akci

2. období (4.-5. roč.)
- je schopen pracovat s pravidly hry a jejich variacemi a přijímat jejich změny
- je schopen jednat v jednoduchých improvizacích a etudách v daných okolnostech i při jejich změně
- obohacuje hru vlastními nápady a tvořivě rozvíjí podněty druhých
- dokáže vstoupit do role, přirozeně v ní jednat a vytvářet postavy ve fiktivní situaci
- zvládá náročnější techniky strukturování dramatické práce (titulkování, horké křeslo, plášť experta, vnitřní hlasy, divadlo forum, rituál apod.)
- dovede pracovat nejen s reálnými a zástupnými, ale i s imaginárními rekvizitami
- dokáže jednat s předmětem a loutkou jako s postavou a rozehrát ji v situaci

3. období (6.-9. roč.)
- je schopen jednat v improvizacích a etudách s vědomím celkového tvaru a jeho proporcí
- je schopen plynule produkovat, třídit a vybírat nápady pro hru z hlediska jejich funkčnosti i originality
- dokáže přijímat různé role, přirozeně v nich jednat a prohlubovat jejich vnitřní charakteristiku
- zvládá širokou škálu technik strukturování dramatické práce a chápe jejich smysl a funkci při prozkoumávání a tvarování tématu
- cíleně využívá reálnou, zástupnou a imaginární rekvizitu
- dokáže pracovat s různými typy loutek a využívat jejich specifických možností

Sociálně komunikační dovednosti

Komunikace (verbální i nonverbální)

Kooperace

Reflexe a hodnocení

1. období (1.-3. roč.)
- navazuje kontakt s druhými a zapojuje se do skupinových her a činností
- překonává zábrany při sebevyjádření a komunikaci
- rozvíjí schopnost srozumitelně vyjadřovat své myšlenky a pocity
- je schopen jednoduše popsat průběh dramatických činnosti ze svého vlastního hlediska
- je schopen naslouchat druhým
- dokáže přiznat chybu nebo omyl

2. období (4.-5. roč.)
- je schopen spolupracovat s partnerem a ve skupině
- při společné práci je schopen se podřídit rozhodnutí skupiny
- formuluje myšlenky, vyjadřuje vlastní názor
- naslouchá druhým, klade otázky, rozvíjí smysluplný dialog
- prozkoumává možnosti hlasu a těla při různých formách komunikace
- je schopen pozorně sledovat práci druhých a poskytovat zpětnou vazbu
- spolupracuje s učitelem při hodnocení vlastní práce ústní formou
- s pomocí učitele je schopen hodnotit práci skupiny a svůj podíl na ní

3. období (6.-9. roč.)
- při práci ve skupině se dokáže podřídit i převzít vedoucí roli s vědomím odpovědnosti za společnou práci
- je schopen přijímat kompromisy a řešit konflikty vznikající při skupinové práci
- přebírá zodpovědnost za vlastní i skupinovou práci a její dokončení
- je schopen formulovat svůj názor a podpořit ho věcnými argumenty
- poskytuje prostor názorům druhých a respektuje je
- dále rozšiřuje škálu prostředků verbální i nonverbální komunikace, účelně a záměrně je používá v reálných i fiktivních situacích, vnímá je a rozumí jim u druhých
- poskytuje zpětnou vazbu, dokáže s taktem a porozuměním kriticky komentovat práci ostatních
- spolupracuje s učitelem při hodnocení vlastní práce ústní i písemnou formou
- je schopen hodnotit práci skupiny a svůj podíl na ní
- je schopen přijímat kritiku a adekvátně na ni reagovat

 

II. Proces dramatické a inscenační tvorby

Proces dramatické tvorby

Námět, téma

Postava (charakter, motivace, vztahy)

Situace

Konflikt

Příběh

Kompozice

1. období (1.-3. roč.)
- spolupodílí se na volbě námětů a témat pro společnou hru
- k nabídnutým námětům a tématům zaujímá aktivní vztah a aktivně se zapojuje do jejich prozkoumávání
- je schopen pojmenovat základní konflikt nebo problém zkoumaného tématu a hledat způsob řešení
- je schopen změnit úhel pohledu a nahlédnout na situaci/téma/problém z pozice další postavy
- zabývá se důsledky lidského jednání v určitých situacích
- uvědomuje si podobnosti mezi herními situacemi (jak ve hrách s pravidly, tak v dramatické fikci) a situacemi v reálném životě

2. období (4.-5. roč.)
- je schopen nabídnout vlastní námět či téma pro společnou práci
- dokáže pojmenovat hlavní téma zpracovávané předlohy
- pro obecně pojmenovaná témata umí najít konkrétní herní situace
- je schopen pojmenovat základní konflikt (příp. i konflikty vedlejší) nebo problém zkoumaného tématu a hledat různé možnosti (jeho/jejich) řešení
- je schopen zkoumat dané téma z více různých úhlů pohledu
- uvědomuje si důsledky lidského jednání v určitých situacích a důsledky různých řešení konfliktů
- uvědomuje si vztah fiktivních situací k reálným životním situacím, je schopen najít a pojmenovat jejich analogie
- je schopen prostřednictvím zadaných postupů a prostředků ztvárnit situaci či její výsek tak, aby se v nich zkoumané téma zřetelně projevilo
- tvoří jednoduché etudy (založené obvykle na jedné základní situaci) tak, aby měly jasný začátek, vývoj a zřetelné zakončení

3. období (6.-9. roč.)
- je schopen nabídnout vlastní námět či téma a zdůvodnit či obhájit jeho volbu
- dokáže pojmenovat hlavní i vedlejší témata zpracovávané předlohy
- dokáže hledat pro obecně pojmenované téma konkrétní situace a volit je z hlediska jejich dramatického potenciálu
- uvědomuje si nejednoznačnost způsobů řešení některých konfliktů a problémů
- uvědomuje si různé aspekty prozkoumávaného tématu, je schopen komplexního pohledu na téma s vědomím kontextu a širších společenských souvislostí
- zkoumá motivy lidského jednání a uvědomuje si příčiny vzniku konfliktů
- uvědomuje si vztah fiktivních situací k reálným životním situacím, je schopen najít a pojmenovat jejich analogie a promítnout je i do uvažování o vlastním životě
- je schopen prostřednictvím samostatně volených postupů a prostředků ztvárnit situaci či její výsek tak, aby se v nich zkoumané téma zřetelně projevilo
- tvoří náročnější či rozsáhlejší etudy, sestávající z více situací, časově a příčinně zřetězených tak, aby měly jasný začátek, vývoj a zřetelné zakončení, příp. pointu

Proces inscenační tvorby

Dramaturgie

Režie

Herecká práce

Scénografie

Zvuk a scénická hudba

1. období (1.-3. roč.)
- je schopen se podle svých možností podílet na společné práci na jednoduché divadelní nebo přednesové inscenaci
- postavy vytváří pomocí jednoduchých gestických, příp. i kostýmních nebo jiných znaků

2. období (4.-5. roč.)
- je schopen v menších skupinách pracovat na vytvoření etudy s jednoduchým příběhem s jasným začátkem, vývojem a závěrem, prezentovat ji před spolužáky a dále na ní na základě reflexe spolužáků a učitele pracovat
- sleduje prezentace spolužáků a je schopen je s pomocí učitele i samostatně hodnotit (srozumitelnost jednání, čitelnost postav a jejich vztahů a motivů, konflikty a jejich řešení, sdělení tématu)
- dokáže písemně zachytit zahranou etudu v dialozích
- s pomocí učitele dokáže pracovat s jednoduchým dramatickým textem a vytvářet na jeho základě jednání postav v dramatické situaci
- je schopen vytvářet typové postavy a přirozeně a pravdivě za ně jednat v dramatické situaci
- v etudě dokáže využívat různých divadelních výrazových prostředků (práce s prostorem, náznakový kostým, výtvarné prvky, světlo, předměty, jednoduché loutkářské postupy, zvuk, jednoduchý hudební doprovod)
- podle svých možností se pod vedením učitele podílí na společné práci na vytváření krátké divadelní nebo přednesové inscenace
- dokáže převzít zodpovědnost za svěřený úsek práce při přípravě inscenace

3. období (6.-9. roč.)
- je schopen pod vedením učitele sám nebo v menších skupinách pracovat na náročněji tvarované etudě, která vychází z převzatého i vlastního námětu a je založena na dramatické situaci, a dokáže ji dotvářet na základě připomínek ostatních
- ve zhlédnutých prezentacích spolužáků dokáže nacházet a pojmenovávat témata hlavní a vedlejší, konflikty, vztahy mezi postavami a motivy jejich jednání, dokáže i hodnotit způsob divadelního zpracování a jeho sdělnost
- podle svých schopností se podílí na dramaturgické a dramaturgicko-režijní přípravě inscenace (volba předlohy, téma, kompoziční postupy, inscenační klíč, žánr…)
- pod vedením učitele je schopen aktivně se podílet na vytvoření scénáře pro inscenaci (autorská úprava dramatického textu, dramatizace prozaického textu, sestavení pásma poezie, vlastní příběh)
- dokáže pracovat s dramatickým textem a vytvářet na jeho základě jednání postav v dramatické situaci
- je schopen vytvářet typové postavy s postupně se prohlubující charakteristikou a přirozeně a pravdivě za ně jednat
- je si vědom, jaké možnosti nabízejí divadelní práci hra s předmětem a tvořivé loutkářské prostředky
- dokáže pracovat s jednoduchou scénografií (kostým, rekvizita, scéna, světlo), příp. se podílí na výrobě scény, kostýmů, masek, loutek atd.
- dokáže využívat zvukové a hudební prostředky k divadelnímu vyjádření
- dokáže převzít zodpovědnost za svěřený úsek práce v inscenaci, nést zodpovědnost za její dokončení i za společný výsledek

Prezentace výsledného tvaru

Komunikace s divákem

Reflexe, hodnocení a kritika

1. období (1.-3. roč.)
- dokáže vystupovat před spolužáky nebo rodiči v jednoduché ukázce práce nebo v krátkém pásmu, případně při přednesu jednoduchého textu

2. období (4.-5. roč.)
- je schopen na veřejnosti prezentovat výsledky kolektivní nebo sólové práce (divadelní a přednesové)
- přijímá hodnocení své práce a je schopen z něj vyvodit důsledky pro její pokračování

3. období (6.-9. roč.)
- v rámci svých možností zvládá provozní i technické činnosti související s přípravou představení
- je schopen vystupovat v divadelním představení pro širší veřejnost (včetně účasti na přehlídkách a tvůrčích dílnách)
- je schopen vnímat svou existenci na jevišti jako komunikaci s divákem a uvědomuje si její různé možnosti a podoby
- v diskusi s učitelem je schopen po představení reflektovat sebe sama i ostatní, představení hodnotit z hlediska fungování celku a jednotlivých složek
- ze sebereflexe a hodnocení vyvozuje závěry pro příští představení včetně případných změn v inscenaci a nutnost dalšího zkoušení a hledání

 

III. Recepce a reflexe dramatického a divadelního umění

Divadlo jako syntetický druh umění
Základní divadelní druhy
Základní dramatické žánry
Dramatická umění v proměnách času
Divadelní představení z hlediska diváka
Dramatická umění a média (filmová tvorba, televizní tvorba, rozhlasová tvorba, počítačová tvorba

1. a 2. období (1.-5. roč.)
- s pomocí učitele reflektuje svůj zážitek ze zhlédnutého dramatického díla (divadelního, filmového, televizního)
- je schopen převyprávět hlavní situace zhlédnutého dramatického díla a přemýšlet o jejich významu, případně pojmenovat téma
- na základě vlastních diváckých zkušeností chápe rozdíly mezi činohrou, operou a baletem a mezi hereckým a loutkovým divadlem

3. období (6.-9. roč.)
- ve společné diskusi o zhlédnutém dramatickém díle dokáže pojmenovat hlavní téma (příp. i témata vedlejší), charakterizovat hlavní postavy a převyprávět stručně a přehledně příběh
- je schopen rozpoznávat ve vlastní dramatické práci i ve zhlédnutém dramatickém díle základní prvky dramatu (dramatická postava, dramatická osoba, dramatické jednání, dramatická situace, konflikt, dialog, monolog, kompoziční postupy atd.)
- poznává základní dramatické i hudebně dramatické žánry a jejich hlavní znaky
- chápe rozdíly mezi divadelním představením a dramatickými díly ve filmu, televizi a rozhlase a dokáže uvést specifické rysy jednotlivých druhů
- zná některé výrazné etapy a typy divadla

 

Na tvorbě dokumentu se podíleli: IRINA ULRYCHOVÁ, JAROSLAV PROVAZNÍK, SILVA MACKOVÁ, JANA HRUBÁ, VÁCLAV CEJPEK, JAKUB HULÁK a další