Dost bylo teorie, je na čase přistoupit k praktickým cvičením z
neuropsychobiologie. Možná vám pro začátek pomůže Alenčina zkušenost:
Alenka ležela na zádech se zavřenýma očima a uvažovala o tátových
slovech:
- Takhle už to dál nejde, měla bys jít do sebe.
To se snadno řekne, ale kudy a kam. Do srdce nebo přímo do mozku?
Zkusila se úplně uvolnit a chvíli přemýšlela o palci pravé nohy,' na kterém
se ještě úplně neuzavřela jizva po hřebíku. Trochu se jí příčila představa,
že by do sebe vstoupila mokvající ránou, a pomalu přesunula pozornost přímo
do středu těla. Pupík jako hlavní vchod do vlastního nitra nakonec odmítla
a začala se zabývat očima jako další vstupní bránou do mozku. Víčka však
byla těžká a nedala se rozevřít. Cítila se stále slabší a menší:
Pomalu se propadala do modravé tmy - nakoukla do nosních dírek, a když ji
odvál proud vydechovaného vzduchu, zakroužila kolem pootevřených rtů a
proměnila se v pouhé slovo. Jako vapoun zaklepala na bubínky a vklouzla do středouší.
Když procházela labyrintem ve vnitřním uchu, polekala se - dostanu se zpátky?
Jak do sebe vstoupit, a neztratit se? Jak ze sebe vyjít? Dál postupovala jako
nervový impulz do mozkového kmene a odtud do spánkového laloku. Odtud se šířila
společně s ostatními impulzy do Ammonova rohu v hipokampu (mořském koníku),
kde došlo k vzrušené dískusi neuronů - co je to vapoun? - slyšeli jsme to
někdy? - kdo to řekl? - proč to řekl? - a řekl to vůbec někdo? Najednou cítila,
že se vydává mnoha směry současně - řítila se do amygdaly (mozkové
mandle) a zburcovala poplašný systém celého organismu, pomalu proplula do
cingula (opasku), kde se dotýkala opiátových receptorů a zkoumala, jaké libé
pocity slovo vapoun vyvolává. Náhle se vracela zpátky do hipokampu a kůry
spánkového laloku, pak se znovu řítila mozkovými spoji a připadala si jako
na nekonečné horské dráze. Náhle vše znehybnělo a krůček po krůčku se
prodrala k septu - limbické křižovatce i jedné z bran do prefrontálního
laloku.
Zde se zvažovalo, co Alenčin mozek doporučí Alence, aby udělala s Alenkou-vapounem,
Alenkou-slovem, Alenkou-myšlenkou, Alenkou-poutníkem.
V té chvíli pocítila Alenka podivnou závrať - setkala se sama se sebou a měla
se sama se sebou o sobě poradit a rozhodnout se.
Pak se vše odehrálo neuvěřitelně rychle. Náhle byl vydán povel- Alenka-vapoun
jako impulz utíkala z nejpřednější části mozku zpět do premotorické části
čelního laloku a obličejové svaly se připravily k akci - pak se zapojily
pyramidové dráhy v precentrální části mozku a mluvidla se dala do pohybu:
- Vapoun, zašeptala Alenka... VAPOUN! vykřikla, otevřela oči a uviděla rodiče,
jak se nad ní naklánějí... Vapoun zaklepal na šest bubínků současně a
vklouzl do středouší... Cestu do mozkového zákulisí můžete vyzkoušet
jako etudu s dětmi nebo sami na sobě. Snad se neztratíte...
Po praktickém cvičení mi dovolte ještě pár teoretických poznámek - v
podstatě lze cvičit vstupování do vlastního mozku několika cestami -
zrakovou dráhou do týlního laloku, sluchovou do spánkového, z palce u nohy
až do temenního laloku či čichovou dráhou do čelního laloku, amygdaly i
spánkového laloku.
Ve finále se všechny informace sejdou blízko hípokampu, do kterého vstupují
již v "zazipované", zhuštěné formě jako jednoduché symboly,
které jsou dále v limbickém systému analyzovány z hlediska biologické,
individuální i společenské významnosti.
Podle toho se utváří naše paměť, vědomi souvislosti s minulostí i
predikování budoucnosti. Jedině tak má přítomný čas smysl. Lidé s postižením
hipokampu žijí v bezčasí -stále znovu se ptají a diví. Zkuste jednou
etudu zaměřenou na . nepamatováni se. a stálé objevování již poznaného
- pochopíte, v jak nesrozumitelném světě žijí lidé s postižením
hipokampu. A ještě něco - hipokampus je nesmírně důležitý pro
prostorovou paměť. Člověk, jehož hipokampus selhává, bloudí nejen v čase,
ale i v prostoru. A svět prostoupený časoprostorovou mlhou je nesrozumitelný
a smutný. Je to svět, ve kterém žijí lidé s Alzheimerovou chorobou, někteří
autisté. A mohou se do něho dostat i lidé trpící chronickým alkoholismem.
Nakonec ještě krátce zpět k Alenčině cestě do hlubin mozku. Myslíte si,
že Alenka ve verbální podobě (jako vapoun) putovala levou, nebo pravou
mozkovou hemisférou? A z které hemisféry přišel povel, který rozhýbal její
rty, jazyk a hrtanové svalstvo?
Úplně na závěr - pošlete prosím na adresu redakce vapounův portrét. Děkují.
Doc. MUDr. VLADIMÍR KOMÁREK
Klinika dětské neurologie 2. LF UK, Praha