O plektice se píše v článku Františka Koukolíka S jaguárem nocí kroužícím,
publikovaném v červenci 2000 v časopise Přítomnost. Tento termín vymyslel
nositel Nobelovy ceny Murray Gell Mann pro obor zabývající studiem simplexity
a komplexity. Plektika propojuje jiné moderní vědy, jako je teorie informace,
využívá nelineární dynamiku, včetně teorie chaosu, pokouší se odpovědět
na otázky týkající vzniku života a přírodního výběru, modeluje chování
komplexních adaptivních systémů a autoorganizaci sebeuvědomování lidského
mozku.
Plexus je v českém překladu pleteň, propletenec (spleť tkání). Plektícký
by tedy měl být spletitý, propletený a zamotaný - vesměs jde o adjektiva,
která můžeme spojovat s pojmy, jako vývoj dítěte a život člověka.
Tím se dostáváme do zákulisí vyvíjejícího se mozku dítěte, kterému se
svět přímo před očima hodinu po hodině, den po dni a rok po roce zesložiťuje
("plexatí" nebo "plektizuje'?). Stáváme se tak svědky
dramatického setkávání komplexního adaptujícího se dynamického systému
vnějšího světa s dynamicky se adaptujícím a stále komplexnějším
mozkem.
Otázkou je, jak dokáže dětský mozek vytvořit a udržet srozumitelný obraz
světa? Jak zabráni tomu, aby nebloudil v labyrintu slepých cest pseudopojmů,
pseudoproblémů a pseudodojmů? V tomto smyslu by se plektika mohla nazývat i
bludišťologií (resp. labyrintologií) a poskytovat návody typu: KUDY/KAM.
Zjednodušeně lze rozlišit tři hlavni bludiště - fyzikální labyrint těla
a smyslů (jak se ve světě pohybovat, vidět, slyšet, reagovat), limbický
labyrint emocí a vztahů a labyrint ducha (lidské mysli, řeči a abstrakce).
Dítě vstupuje do všech tří labyrintů současně - i když první roky tráví
více v labyrintu první a druhém, v dalších letech pak ve druhém a třetím
(s trochou sarkasmu lze dodat, že některé z nás čeká ve stáří znovu a
bolestněji labyrint první). Má se pohybovat nahodile a metodou pokus - omyl -
nějak se prodrat bludišti k poznání, že svět je nepoznatelný a
nepredikovatelný? Nebo má pevně uchopit příručku s algoritmem optimisticky
determinované (jediné pravé) cesty a de facto bludiště odmítnout jako
neexistující pověru?
Je paradoxem, že jedna z variant řešeni problému - jak v bludišti bloudit,
a nezbláznít se - se opírá o teorii chaosu a komplexitu. Komplexnější
systém s celou řadou interakcí je citlivý na tzv. perturbaci. Je příznačné,
že to perturb znamená zmástí, splésti). V nadsázce by se dalo říci, že
jednoduchý systém je blbec, s kterým hned tak něco nepohne. Chytřejší,
komplexní systém je nestabilnější, ale chaotické výchylky zvládne. Počet
nezávislých vzájemně se ovlivňujících komponent je velký, je mnoho směrů,
kam se systém může vyvinout a "dostat se" z jakékoliv ošemetné
situace, aby se na zlomky vteřin ustáli! v nové nestabilní rovnováze. V
tomto smyslu může dramatická výchova pomoci trénovat mozkový systém, když
se octne "na hraně", a vylepšovat budoucí orientaci v jiných
spletitých situacích. Součástí dramatické výchovy může být i hra jako
trénink na budoucí průšvihy - tyto dramatické hry jsou součástí výchovy
savčích mláďat (viz Vesmír, duben 2000).
Vývojová neuropsychologie pomalu přechází od redukcionistického přístupu,
kdy se rozebíraly jednotlivé oblasti mozku a jejich vývoj, k "plektickému"
a "chaotickému" chápání chování mozku i dítěte. Význam má míra
přitažlivosti mezí jednotlivými prvky systému a jejich proměnlivost. Příliš
slabé vazby znamenají nezávislé a spíše nahodilé chování, příliš
silné vazby vedou k rigidním, neplastickým vzorcům chování, kdy se snižuje
míra informace a tím i schopnost učení. Optimální je navodit situaci, kdy
lze nestabilní systém udržovat v tzv. sedle a jen zlehka ho
"postrkovat" podle potřeby (tomu se říká kontrola a antikontrola
chaosu).
Chaos, plektika a komplexita patří k životu v labyrintech, které nelze zrušit
nebo zakázat (nebo protáhnout v nich buldozerem jedinou správnou cestu) a
kterých není třeba se zas tak moc bát, když máme tak akorát nestabilně
stabilní mozek a stačí za mávání křídel nově se vyklubavší myšlenky
či pocitu a my se nedáme zase úplně jinou cestou.
Doc. MUDr. VLADIMÍR KOMÁREK
Klinika dětské neurologie 2. LF UK, Praha