Dramatická výchova je zaměřena na osobnostní a sociální rozvoj jednotlivce prostřednictvím prvků a postupů dramatického umění. Využívá především dramatické improvizace, jež je založena na lidské schopnosti jednat v navozených situacích, jako by byly skutečné. V dramatických hrách dostávají děti příležitost zažít situace, se kterými se mohou v životě skutečně setkat a které si tak mohou předem prozkoumat a připravit se na ně, s možností děj ve hře znovu opakovat, vyzkoušet různé možnosti řešení a vybrat z nich to nejlepší. Mají možnost vyzkoušet si i roli někoho jiného a podívat se na problém jeho očima. To jim dovoluje zažít a pochopit množství lidských citů, myšlenek a názorů, hledat skutečné motivy jednání, naučit se v nich orientovat a odpovědně se rozhodovat. Dramatická výchova pomáhá utvářet vnitřně bohatou osobnost, vědomou si své hodnoty a zároveň otevřenou světu, schopnou sociálního porozumění a spolupráce. Nepominutelný je její rozměr etický. Staví na vlastní zkušenosti a prožitku, proto je její účinek hluboký a trvalý.
V jádru toho, co zkoumá, sdílí dramatická výchova zájmy zejména s českým jazykem, prvoukou, výtvarnou a hudební výchovou a může jimi prolínat. Mnoha jejich prvků a postupů lze užívat v těchto předmětech i jako metody práce.
Svým důrazem na aktivitu a rozvíjení sociability, vnímavosti, imaginace a tvořivosti se stává dramatická výchova důležitou součástí výuky v obecné škole, protože vyvažuje a doplňuje soustředěnost jiných předmětů na rozvíjení logicko-deduktivních, analytických a intelektuálních složek myšlení.
Dramatická výchova má dvě základní vrstvy, které se v praxi prostupují a nelze je od sebe oddělovat:
1. Osobnostní rozvoj: V hrách a cvičeních se rozvíjejí uvolnění a soustředěnost, odstraňují se zábrany, zcitlivuje se vnímání a schopnost objevování sama sebe i okolního světa. Prohlubují a obohacují se pohybové dovednosti a schopnosti výrazu pohybem, rytmické cítění, plynulost i barvivost mluvního projevu. Uvolňují se a rozvíjejí obrazotvornost a tvořivost.
2. Sociální rozvoj: V hrách, cvičeních a dramatických improvizacích se rozvíjí schopnost kontaktu a slovní a mimoslovní komunikace, pěstuje se umění naslouchat si vzájemně, prohlubuje se schopnost vcítění, skupinové citlivosti, důvěry a spolupráce. Rozvíjí se i schopnost orientovat se v běžných i méně běžných životních situacích a mezilidských vztazích, rozhodovat se a jednat svobodně a zároveň odpovědně. Látku tohoto okruhu lze rozdělit do tří základních skupin:
a) Hry a cvičení na kontakt a sociální komunikaci (slovní i mimoslovní), skupinovou citlivost, dynamiku, důvěru a spolupráci.
b) Námětové hry a improvizace, které se bezprostředně zabývají sociálními vztahy, situacemi a dovednostmi, a to v té podobě, s jakou se běžně setkáváme v životě (společenské chování, sociální dovednosti, širší společenské uvědomění).
c) Dramatické improvizace založené na mezilidském kontaktu a komunikaci, na setkávání různých lidských jedinců v situacích, osob, které na sebe vzájemně působí, řeší střetávání svých postojů a potřeb, přání a směřování a vytvářejí tak d ě j e.
Náměty pro dramatické improvizace mohou být různého původu: z velké části vycházejí z témat školní výuky, dále mohou být vzaty z reportáží a zpráv sdělovacích prostředků, mohou vyplynout z problémů, s nimiž se právě jednotlivci nebo skupina ve třídě setkávají, stát se jimi mohou i typické modelové situace mezilidských vztahů. Navodit je může jak učitel, tak i žáci sami. V neposlední řadě je lze stavět na literárních předlohách, které nabízejí umělecky zpracovaný, a proto nebanální, bohatší a plnější obraz života, rozvíjejí představivost, smysl pro metaforu a znakovost výrazu.
Při dramatických hrách a improvizacích se dítě nemusí vyjadřovat jen vlastním tělem, za určitých okolností je možné použít při práci i materiál nebo předměty (případně jednoduché loutky), které navazují na dětem přirozenou hru s hračkou, rozvíjejí fantazii, pomáhají odstranit některé zábrany a obohacují dětské výrazové možnosti.
Výsledkem procesu v dramatické výchově může být v některých případech i představení, které však nikdy není a nesmí být samoúčelem, ale prostředkem k obohacení výchovných prvků o výchovu k dokončování společné práce, k vypracování detailů a k odpovědnosti jedince a skupiny před veřejností.
Dramatická
výchova pomáhá vychovávat tvořivou a vnímavou osobnost, která je schopna
:
- vnímat skutečnost kolem sebe v celé její hloubce a složitosti a
orientovat se v ní
- orientovat se v sobě, jasně a zřetelně formulovat své myšlenky a beze
strachu prezentovat své názory
- tvořivě řešit praktické problémy
- uvědomovat si mravní dilemata, umět se v nich samostatně a odpovědně
rozhodovat
- respektovat druhé lidi a jejich názory, naslouchat jim a oceňovat jejich přínos,
umět se na ně spolehnout v případě potřeby
- podrobovat své názory i názory druhých kritice, a tím získávat otevřenost
měnit svoje postoje a vyvíjet se
- soucítit s druhými lidmi a být schopen jim pomoci, je-li to třeba
- spolupracovat s druhými na společném díle, umět dovést toto dílo až do
konce a být schopen za ně nést odpovědnost
Dramatická
výchova dále :
- učí žáky zvládat prvky a postupy dramatického umění a s jejich pomocí
prozkoumávat a vyjadřovat své city, myšlenky, názory a postoje
- kultivuje, obohacuje a rozvíjí výrazové prostředky sloužící k sociální
komunikaci (především řeč a pohyb)
- učí vybírat a tvarovat látku tak, aby přesně a dramaticky účinně sdělovala
záměr
- vychovává citlivého a poučeného diváka a čtenáře
- pomáhá objevit a případně rozvinout umělecký talent
Jde o cíle maximální, jichž nelze plně na prvním stupni dosáhnout. Jsou ideálem, k němuž je potřeba se stále přibližovat. Jejich hierarchie by se v praxi měla řídit záměry a možnostmi konkrétní školy a učitele a potřebami žáků.
Úkoly osnov pro 1. až 5. ročník obecné školy jsou rozděleny do dvou základních etap: pro 1. až 3. ročník a pro 3. až 5. ročník. Třetí ročník má zvláštní postavení v tom, že slouží jako mezidobí, kdy to, čeho bylo v dramatické výchově dosaženo za první dva roky, je upevňováno a dále rozvíjeno a zároveň se již objevují první kroky k plnění úkolů etapy druhé, náročnější. Je tak dána šance různě vyspělým dětem vyrovnat se se všemi úkoly.
1. etapa: 1. až 3. ročník
1.1 Dramatické hry a cvičení
1.1.1
Vytvořit přátelský kolektiv na základě vzájemného poznání
- seznámit se s křestními jmény formou různých her
- uvědomovat si vlastní identitu (např. v hrách typu "jak mi doma říkají",
"co rád dělám" atd.)
- hledat, co máme společného (ve dvojici, v celé skupině)
1.1.2
Aktivně se zúčastnit společné činnosti
- zapojovat do her i děti ostýchavé nebo s dosud neprobuzeným zájmem, dávat
prostor i méně průbojným
- sdílet s dětmi radost ze hry
1.1.3
Naučit se dodržovat pravidla
- na základě vlastní zkušenosti a její reflexe pochopit význam pravidel
- umět přiznat chybu
1.1.4
Pochopit důležitost vzájemné spolupráce a výhody, které přináší při
řešení problému
- zařazovat činnosti, které vyžadují spolupráci ve dvojicích a menších
skupinkách (např. společné stavby měst, řešení hlavolamů apod.)
- využívat her s motivem záchrany druhých
1.1.5
Získat schopnost aktivně i pasivně se uvolnit
- odstraňovat svalové napětí v klidové poloze pomocí konkrétních představ
(např. tání sněhu)
- navodit celkové fyzické i psychické uvolnění při pohybových hrách
1.1.6
Uvědomovat si a rozvíjet schopnost soustředění jako základu každé úspěšné
hry a práce
- pomáhat dětem vytvářet návyk rychlého a plného soustředění na určený
objekt, akci nebo téma
- pěstovat schopnost udržet pozornost tak dlouho, jak je zapotřebí
1.1.7
Rozvíjet smyslové vnímání
- rozvíjet citlivost zraku, sluchu, hmatu, čichu a chuti
- pozorně vnímat svět barev, tvarů, zvuků, chutí a vůní, rozlišovat je
a vychutnávat
1.1.8
Naučit se dobře využívat prostor, respektovat partnery v něm
- využívat kruh jako základní prostorový útvar
- naučit se rovnoměrně vyplňovat prostor v klidu i pohybu
- dokázat bez srážek měnit směr
1.1.9
Rozvíjet rytmické cítění
- zařazovat jednoduché rytmické hry (např. s vytleskáváním, hrou na tělo,
s Orffovými nástroji aj.)
- spojovat rytmický pohyb s rytmizovanou řečí (rozpočitadla aj.)
- zkoušet měnit dynamiku v pohybu i v řeči
1.1.10
Umět navázat kontakt s druhými
- zaměřit se na překonání ostychu z pohledu do očí, z oslovení a z
fyzického doteku (např. poznávání druhých po hmatu)
- zařazovat hry vyžadující vzájemnou pomoc a důvěru (např. se zavřenýma
očima si vyzkoušet, jak se cítí nevidomý člověk, umět mu pomoci, naučit
se převzít za něj odpovědnost, je-li to třeba)
1.1.11
Dokázat se aktivně zapojit do rozhovoru
- vyjádřit vlastní zážitek nebo názor
- být schopen naslouchat ostatním
- hledat zdvořilé formy rozhovoru
1.2 Jednoduché improvizace
1.2.1
V hromadných improvizacích prozkoumat některá specifická prostředí a přiblížit
si situace, které se zde mohou odehrát
- zavádět hráče do improvizování na námět v hromadných improvizacích
bez dramatického konfliktu a souvislého děje (příběhu)
- seznámit se s určitým prostředím ve skutečnosti, pak si je vybavovat v
hrové situaci
- rozvíjet představivost, fabulační schopnost, znalost daného prostředí a
situace nebo profese
- rámcové náměty: škola - nádraží - letiště - obchodní dům -
nemocnice - zoo apod.
1.2.2
Položit základy schopnosti vcítění přes vlastní prožitek v určité
situaci a roli
- představit si, jak se cítí např. zvíře, rostlina nebo věc v nějaké
situaci, jak asi vnímá dění kolem sebe a reaguje na ně
- vyjádřit představu pohybem, zvukem, slovy, kresbou apod.
- rámcové náměty: příběh opuštěného štěněte - příběh vánočního
stromku - příběh kamínku u cesty - co viděla sněhová vločka atd.
1.2.3
Učit se základům společenského chování a sociálních dovedností
- prozkoumat v hrové situaci vybraný námět v několika variantách
- hledat správnou formu řešení na základě srovnání a výběru
- rámcové náměty: představení se - přivítání hosta - chování u stolu
- telefonování - vysvětlení cesty - návštěva u lékaře - chování v
obchodech a veřejné dopravě atd.
1.2.4
Uvědomit si a řešit etické problémy, s nimiž se žáci běžně mohou
setkat ve svém životě
- zkoumat v rozhovorech a rozehraných drobných situacích rozdíly mezi dobrým
a špatným
- vycházet ze zážitků z dětské četby i ze skutečných událostí ve třídě
- transportovat tyto problémy z dětského světa do světa zvířat a pohádek
- rámcové náměty: drobné krádeže - provinění se a přiznání - poslušnost
a neposlušnost - pravda a lež apod.
2. etapa: 3. až 5. ročník
2.1 Dramatické hry a cvičení
2.1.1
Položit základy hlubšího sebepoznání i poznání ostatních
- hledat a uvědomovat si vlastní identitu
- rozvíjet citové, přátelské a rodinné vztahy
- využívat her typu: "kdo jsem", "vlastní a cizí chyby",
"koho bych chtěl mít ve své rodině" apod.
2.1.2
Prohlubovat schopnost spolupráce ve skupině, schopnost vést ji i podřídit
se, je-li to třeba
- dbát ve všech činnostech na pěstování vědomí prospěšnosti spolupráce
a odstraňování soupeření
- pěstovat schopnost radovat se z úspěchu druhého i skupiny jako celku
- věnovat se i skupinovým technikám duševní práce (brainstorming apod.),
upozorňovat na jejich výhody
- umožnit v činnostech a hrách střídání vedoucí role
- uplatňovat zajímavé nápady i méně průbojných členů skupiny
2.1.3
Umět se vědomě uvolnit
- prohloubit schopnost uvolnění celého těla i jeho jednotlivých částí
- využívat motivace i zkoušet pracovat bez ní
2.1.4
Dokázat se soustředit i za ztížených podmínek
- umět si vytvořit okruh veřejné samoty
- dokázat se soustředit i v těch hrách a činnostech, v nichž je pozornost
záměrně rozptylována a odváděna jinam
2.1.5
Zcitlivovat smyslové vnímání, rozvíjet jeho komplexnost, probouzet
smyslovou paměť a představivost
- propojovat smyslové zážitky
- dokázat si je co nejúplněji vybavit v paměti
- pokusit se je vyjádřit např. ve zvukové etudě, kresbě, akci s imaginární
rekvizitou apod.
- rozvíjet představivost v asociačních hrách
2.1.6
Zvládat prostor a zapojovat prostorovou představivost
- rozvíjet bezpečnou orientaci v prostoru (i se zavřenýma očima)
- soustředit se na gesto v prostoru a prostorovou kompozici (sochy a sousoší)
- naučit se využívat pomyslný (imaginární) prostor, zvětšovat ho a zmenšovat
2.1.7
Dále rozvíjet rytmické cítění a smysl pro gradaci
- zařazovat náročnější rytmická cvičení a hry (rytmus dvoudobý a třídobý
a jeho změny)
- propojovat rytmus pohybu a slova
- zkoušet promítat rytmus např. do práce s materiálem a předmětem
- hledat temporytmus světa kolem nás (charakterizace lidí, živočichů,
rostlin, živlů a věcí pohybem)
- zkoumat gradování akcí a jevů (narůstání intenzity pohybu a výrazu až
k vrcholu)
2.1.8
Prohlubovat schopnost partnerského i skupinového kontaktu, souhry, citlivosti
a důvěry
- naučit se spoléhat jeden na druhého v cvičeních na rozvoj rovnováhy a důvěry
- zaměřit se na koordinaci pohybu a vzájemnou souhru (např. zrcadla)
- upevňovat vzájemnou citlivost a důvěru v náročnějších variantách her
se zavřenýma očima
2.1.9
Uvědomit si a využívat možnosti mimoslovní komunikace
- uvědomit si možnosti a naučit se využívat "mluvy těla"
- vyjadřovat emoce gestem, výrazem obličeje, postojem apod.
- vést neverbální dialogy pomocí vzájemných dotyků, zvuků atd.
2.1.10
Ovládnout základní mluvní dovednosti
- aktivizovat těžiště těla
- připravit základy pro správné hrudně brániční dýchání
- zaměřit se na zdravé utváření hlasu (měkký hlasový začátek,
rezonance)
- procvičovat správnou výslovnost v artikulačních cvičeních
2.1.11
Obohacovat slovní zásobu, rozvíjet plynulost a barvitost vyjadřování a
slovní komunikaci
- hrát si s písmenky a slovy
- hledat a vytvářet metafory ("co by to bylo, kdyby...")
- vymýšlet hry s rýmy
- uvolnit mluvní proud ve volném vyprávění, v příbězích na pokračování
apod.
- směřovat od jednoduchých dialogů k složitějším, užívat v nich i zástupnou
řeč
2.1.12
Získat sebedůvěru a být schopen přesvědčivě vyložit své myšlenky
- naučit se aktivně zapojovat do diskuse
- zformulovat a říci své myšlenky
- učit se hledat argumenty
- uvědomovat si, že názory jednotlivců nemusí být vždy stejné, dokázat
je vyslechnout a respektovat je
2.2 Dramatické improvizace
2.2.1
Soustředěně, přirozeně a pravdivě jednat při hře v roli a simulované
situaci
- navodit situaci, která:
1) v sobě obsahuje zárodek konfliktu,
2) jejíž téma je pro děti důležité jako problém k řešení,
3) v níž se mohou děti opřít o vlastní zkušenosti a zážitky a vybavit
si, jak by ony samy jednaly ve skutečnosti
- rozehrát ji v dramatické improvizaci s možností různého řešení
- vést děti k přirozenému a zaujatému projevu bez šaškování a
povrchnosti
2.2.2
Rozvíjet schopnost vcítění a pochopení prostřednictvím hry v roli a výměnou
rolí
- vyzkoušet jednu a tutéž situaci z pohledu různých postav
- uvědomit si odlišný úhel jejich pohledu, motivy jejich jednání a důsledky
- rámcové náměty: rodiče a děti - sourozenci - kamarádi - učitel a žáci
- prodavač a zákazník apod.
2.2.3
Seznámit se s náročnějšími způsoby společenského chování a sociálních
dovedností
- zpracovat několik variant zvoleného námětu
- dojít ke správnému výsledku výběrem z několika prozkoumaných možností
- rámcové náměty: pomoc lidem na ulici - pomoc při náhlých nehodách - návštěva
u pacienta v nemocnici a další "nesnadné" návštěvy - dávání a
přijímání dárků - gratulace - chování v kulturních podnicích atd.
2.2.4
Zkoumat a řešit další etické problémy
- v hrových situacích prozkoumat problém ze všech stran
- zaujmout k němu jasné stanovisko
- čerpat jak z bájí a pověstí (příp. i dobrodružné literatury), tak i z
reálného dětského života
- rámcové náměty: tolerance a nesnášenlivost - věrnost a zrada - sobectví
a nezištnost - odvaha, zbabělost a strach - vliv peněz a zacházení s nimi -
šikanování apod.
2.2.5
Zvládnout jednoduchou stavbu dramatické etudy tak, aby byl čitelný význam
který v sobě nese
- soustředit se v dramatické improvizaci na jádro zkoumané situace
- dávat pozor a vyvarovat se nedůležitých odboček děje
- snažit se vystavět etudu tak, aby měla jasný začátek (v němž jsme
uvedeni do problému), přehledný a logický vývoj a zřetelné zakončení
(vyřešení problému)
- uvědomit si, zda byl v etudě jasně sdělen záměr
- hledat důvody, pokud se tak nestalo
2.2.6
Naučit se užívat v dramatické akci různých materiálů a předmětů
- hrát si s materiálem, hledat jeho výrazové možnosti a zkoušet ho oživovat
(např. "pohyb a řeč papíru")
- objevovat možnosti proměn předmětů (hra se zástupnou rekvizitou - např.
v co všechno se může proměnit míč, krabička atd.)
- využívat materiálů a předmětů v dramatické improvizaci
- vytvářet improvizované loutky a hrát si s nimi
2.3 Cesty k divadlu
2.3.1
Seznámit se se základními divadelními druhy a jejich výrazovými prostředky
- navštívit několik typů divadelních představení
- ujasnit si rozdíly mezi činohrou, operou (operetou a muzikálem), baletem a
loutkovým divadlem
- vyzkoušet si v dramatických improvizacích výrazové prostředky uvedených
forem
2.3.2
Aktivně se podílet na přípravě vystoupení, pokud je škola a učitel
zahrnou do svého plánu
- dbát na přiměřenost zvolené látky a na přínosnost myšlenek v ní obsažených
- vhodně zapojit všechny děti podle jejich schopností při obsazování rolí,
zpracování scénáře nebo při výrobě kostýmů a scény atd.
Vedle množství průpravných elementárních her a cvičení (přehledně utříděny a popsány jsou např. v Metodice dramatické výchovy Evy Machkové, která je dělí na:
-
hry a cvičení na rozehřátí, soustředění a uvolnění
- hry na rozvoj smyslového vnímání
- pohybové hry a hry s prvky pantomimy
- hry kontaktové
- hry rozvíjející mimojazykovou komunikaci a skupinové cítění
- hry na rozvíjení plynulosti řeči a slovní komunikaci)
jsou to v dramatických improvizacích z metod simulace vycházející:
-
Hra v situaci - žáci jednají sami za sebe v "uměle" navozených
(simulovaných) situacích, se kterými se však skutečně mohou ve svém životě
setkat a které si takto mohou předem prozkoumat a připravit se na ně, s možností
děj vrátit a chybná rozhodnutí korigovat, nevstupují tedy do role někoho
jiného ("jak bych se zachoval, kdyby...").
- Hra v roli - žáci přebírají ve hře sociální roli někoho jiného. Využívají
svých vlastních vědomostí a zkušeností, z nichž vybírají pro roli odpovídající
chování. Nezabývají se jedinečností určité osoby, ale jejími postoji.
Zajímá je, co je pro tu kterou sociální roli typické. Mají tak možnost
vyzkoušet si v simulovaných situacích i jim zatím nedostupné role, získat
do nich vhled a tím i pochopení. Důležitou úlohu zde má i tzv. výměna
rolí, kdy žák, který nejprve v daných okolnostech jedná sám za sebe, dostává
možnost vyzkoušet si i roli svého protihráče a dospět tak k hlubšímu
porozumění jeho reakcím a pocitům.
- Charakterizace - už míří k divadelnímu projevu a znamená nejen převzetí
cizí sociální role, ale i individuálních charakteristických rysů konkrétní
osoby. Vyžaduje už značnou vyzrálost psychiky člověka a rozvinutou
schopnost vcítění, proto je její aplikace vhodná až ve vyšších ročnících.
- Nepominutelnou součástí dramatické výchovy je i slovní reflexe zážitků
a zkušeností z her, cvičení a improvizací, i následné rozhovory a diskuse
ke zvolenému tématu.
Stavba hodiny : předpokládá se uplatnění činností, které zahrnou
-
skupinové rozehřívací cvičení - uvedení těla i mysli do pohotovosti
- individuální soustřeďovací cvičení na zaměření pozornosti
- stavební činnosti, tj. příprava pro hlavní téma
- tematické činnosti s hlubším zkoumáním námětu
- (ve vyšších ročnících) vypilované improvizace, zaměřené na technické
a dramatické schopnosti
- diskuse a reflexivní činnosti, vedoucí k hodnocení a oceňování
Učitel dramatické výchovy nejen vede své žáky k využívání takových metod práce, jako je hra v situaci a hra v roli, ale sám je také aktivně používá a zapojuje se podle potřeb a svých možností do hry s žáky. Umožňuje mu to vnášet podněty do hry zevnitř, aniž musí uplatňovat autoritu zvenčí a rušit tak přirozený tok improvizace a soustředění i spontaneitu účastníků. Může pak mluvit jako osoba reprezentující určitý postoj a ne jako učitel (např. oponent, pokušitel, ten, kdo potřebuje pomoc apod.), a tím vede k prozkoumání problému z nejrůznějších hledisek.
Aby toho byl učitel schopen, je třeba aby měl určité osobní předpoklady pro tento typ práce:
-
hravost, imaginaci a tvořivost
- rozvinutou schopnost empatie
- jistou míru specificky dramatického talentu (tj. schopnost přirozeně a
pravdivě jednat v simulovaných situacích a v roli i schopnost výrazové proměnlivosti)
- ochotu přijímat nové podněty (i od žáků), hledat, zkoušet a
improvizovat
- neautoritativní přístup k dětem
K tomu, aby se tyto předpoklady mohly v plné míře projevit, je pak třeba jak skutečného zaujetí pro tento typ práce, tak i určitého vzdělání v oboru (ať už formou dlouhodobých seminářů nebo některou z jiných forem studia).
(Dramatickou výchovu mají v současné době zařazenou ve výukových programech některé pedagogické fakulty, řádné studium dramatické výchovy jako oboru je možné na divadelní fakultě AMU Praha a divadelní fakultě JAMU Brno, semináře organizuje ARTAMA Praha, Sdružení pro tvořivou dramatiku, ale i některé regionální instituce.)
Škola zařazuje dramatickou výchovu do svého učebního plánu, pokud má k dispozici učitele, kteří jsou pro ni vnitřně zapáleni, jsou hluboce přesvědčeni o jejím významu a přínosu, který může mít jak pro žáky samotné, tak i pro změnu atmosféry školy, a jsou pro výuku dramatické výchovy odborně připraveni. Dramatická výchova pak může sloužit jako jeden z předmětů, které škole pomáhají profilovat se a podílejí se významnou měrou na vytváření nezaměnitelného a osobitého ducha školy.
Ideálním stavem je, když dramatickou výchovu může na prvním stupni vyučovat sám třídní učitel, je však možno uvažovat i o poloodborném vyučování, kdy dramatickou výchovu učí učitel specialista, vždy však v úzké spolupráci s třídním učitelem.
Dramatickou výchovu je možno podle podmínek školy, celkové koncepce a záměrů učitele vyučovat:
a)
v bloku s jinými předměty (vedle estetickovýchovných zejména s prvoukou a
s českým jazykem), které se mohou vzájemně prolínat a doplňovat
b) jako samostatný předmět s přesně vymezeným časem v rozvrhu.
Učitel dramatické výchovy by měl mít možnost pracovat jak s třídou jako celkem, tak případně i s třídou dělenou a různými formami skupinového vyučování.
Od školy zavedení dramatické výchovy dále vyžaduje:
-
vnitřní podporu a zájem
- toleranci pro větší hluk, pohyb a zdánlivý chaos
- poskytnutí vhodné místnosti, pokud možno s kobercem na zemi a dostatečně
velkým prostorem pro volný pohyb (bez lavic nebo s možností odklidit lavice
či změnit jejich uspořádání)
- základní vybavení (magnetofon, Orffovy nástroje, míče, šátky apod.) a
úložné prostory.
A. Zásady:
-
Hodnocení je prováděno slovně.
- V hodnocení je třeba zachytit zejména pokroky, kterých dítě dosáhlo
oproti výchozímu stavu.
- Důraz je kladen hlavně na kritéria obecná. Kritéria specifická, jejichž
naplnění je dáno i vrozenou mírou nadání, slouží spíše jako kritéria
doplňující.
- Děti se od začátku podílejí na svém hodnocení - v obecné škole zatím
jen formou slovní reflexe činnosti, která proběhla. Učitel jim pomáhá
vhodně volenými otázkami, aby si uvědomily, zda a nakolik byly ve své práci
úspěšné (např. "Spolupracovali jsme společně?" "Přispěl
někdo nápadem?" "Dokázali jsme se soustředit po celou dobu?"
atd.).
B. Obecná kritéria :
1.
Zapojení, aktivita, iniciativa
2. Soustředění
3. Schopnost řídit se instrukcemi a dodržovat pravidla
4. Schopnost pracovat nezávisle a s dostatečnou sebejistotou
5. Schopnost spolupracovat s ostatními
6. Schopnost snadno mluvit s ostatními dětmi i dospělými
7. Schopnost naslouchat
8. Schopnost jasně formulovat
9. Schopnost uplatňovat a realizovat nápady (jako jedinci a členové skupin)
10. Variabilita dětských odpovědí a navrhovaných řešení
11. Sebekontrola
12. Vytrvalost, vynakládání úsilí, schopnost dokončit práci
C. Kritéria specifická pro dramatickou výchovu :
I.
etapa: ve hře i mimo hru
1. Schopnost navázat kontakt
2. Ohleduplnost k druhým (odpovědnost za partnera, který je na mě odkázaný)
3. Citlivost reakce na podněty
4. Výrazová proměnlivost
II. etapa:
1.
Schopnost pravdivě jednat v navozené situaci
2. Schopnost vstoupit do role (a pravdivě v ní jednat)
3. Schopnost komunikovat opravdově s partnerem ve hře (slovně i mimoslovně)
4. Schopnost sdělnosti a výrazové proměnlivosti v mluvě
5. Schopnost sdělnosti a výrazové proměnlivosti v pohybu
6. Schopnost pracovat tvořivě s materiálem a předmětem
Machková,
E.: Metodika dramatické výchovy, ARTAMA, Praha 1992
Machková, E.: Základy dramatické výchovy, SPN, Praha 1980
Machková, E.: Drama v anglické škole, ARTAMA, Praha 1991
Budínská, H.: Hry pro šest smyslů, GAMMA Praha 1991,1992
Budínská, H.: Ať si už mohou naše děti ve své škole hrát, ARTAMA, Praha
1992
Delongová ,J., Macková, S., Svozilová, D.: Vezměte do ruky knihu, Brno 1988
Disman, M.: Receptář dramatické výchovy, SPN, Praha 1976 a další vydání
Petržela, Z.: Hrajeme si... I.,vl.vydání, Svitavy 1991
Petržela, Z.: Hrajeme si...II.,vl. vydání, Svitavy 1993
Štembergová ,Š.: Metodika mluvní výchovy dětí, DAMU, Praha 1993; STD,
Praha 1994
Vyskočilová, E., Hermochová, S.: Cvičení z pedagogické praxe III - Interakční
hry pro předškolní děti, UK, Praha 1991
časopis Tvořivá dramatika, ARTAMA, STD, Praha
(Návrh učebních osnov obecné školy, Portál, Praha 1993)