Dramatická výchova

Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru

1. stupeň

Očekávané výstupy – 1. období

žák:
> zvládá základy správného tvoření dechu, hlasu, artikulace a správného držení těla; dokáže hlasem a pohybem vyjadřovat základní emoce a rozpoznávat je v chování druhých;
> rozlišuje herní a reálnou situaci; přijímá pravidla hry; vstupuje do jednoduchých rolí a přirozeně v nich jedná;
> zkoumá témata a konflikty na základě vlastního jednání;
> spolupracuje ve skupině na tvorbě jevištní situace; prezentuje ji před spolužáky; sleduje prezentace ostatních;
> reflektuje s pomocí učitele svůj zážitek z dramatického díla (divadelního, filmového, televizního, rozhlasového).
Očekávané výstupy – 2. období

žák:
> propojuje somatické dovednosti a kombinuje je za účelem vyjádření vnitřních stavů a emocí vlastních i určité postavy;
> pracuje s pravidly hry a jejich variacemi; dokáže vstoupit do role a v herní situaci přirozeně a přesvědčivě jednat;
> rozpoznává témata konflikty v situacích a příbězích; nahlíží na ně z pozic různých postav; zabývá se důsledky jednání postav;
> pracuje ve skupině na vytvoření menšího inscenačního tvaru a využívá přitom různých výrazových prostředků;
> prezentuje inscenační tvar před spolužáky a na základě sebereflexe a reflexe spolužáků a učitele na něm dále pracuje, sleduje a hodnotí prezentace svých spolužáků;
> reflektuje svůj zážitek z dramatického díla; rozlišuje na základě vlastních zkušeností základní divadelní druhy.
Učivo

ZÁKLADNÍ PŘEDPOKLADY DRAMATICKÉHO JEDNÁNÍ
– psychosomatické dovednosti – práce s dechem, správné tvoření hlasu, držení těla, verbální a neverbální komunikace
– herní dovednosti – vstup do role, jevištní postava
– sociálně komunikační dovednosti – spolupráce, komunikace v běžných životních situacích, v herních situacích a v situacích skupinové inscenační tvorby a její prezentace, reflexe a hodnocení

PROCES DRAMATICKÉ A INSCENAČNÍ TVORBY
– náměty a témata v dramatických situacích – jejich nalézání a vyjadřování
– typová postava – směřování k její hlubší charakteristice; činoherní i loutkářské prostředky
– dramatická situace, příběh – řazení situací v časové následnosti
– inscenační prostředky a postupy – jevištní tvar na základě improvizované situace a minipříběhu; přednes
– komunikace s divákem – prezentace, sebereflexe

RECEPCE A REFLEXE DRAMATICKÉHO UMĚNÍ
– základní stavební prvky dramatu – situace, postava, konflikt
– současná dramatická umění a média – divadelní, filmová, televizní, rozhlasová a multimediální tvorba
– základní divadelní druhy – činohra, zpěvohra, loutkové divadlo, pohybové a taneční divadlo
2. stupeň

Očekávané výstupy

žák:
> uplatňuje kultivovaný mluvený a pohybový projev,dodržuje základy hlasové hygieny a správného držení těla;
> propojuje somatické dovednosti při verbálním a neverbálním vyjádření, na příkladech doloží souvislosti mezi prožitkem a jednáním u sebe i druhých;
> rozvíjí, variuje a opakuje herní situace (samostatně, s partnerem, ve skupině), přijímá herní pravidla a tvořivě je rozvíjí;
> prozkoumává témata z více úhlů pohledu a pojmenovává hlavní téma a konflikt; uvědomuje si analogie mezi fiktivní situací a realitou;
> přistupuje k dramatické a inscenační tvorbě jako ke společnému tvůrčímu procesu, ve kterém přijímá a plní své úkoly, přijímá zodpovědnost za společnou tvorbu a prezentaci jejího výsledku;
> rozpozná ve vlastní dramatické práci i v dramatickém díle základní prvky dramatu; pozná základní dramatické a hudebně dramatické žánry a jejich hlavní znaky; kriticky hodnotí dramatická díla i současnou mediální tvorbu

 

Učivo

ZÁKLADNÍ PŘEDPOKLADY DRAMATICKÉHO JEDNÁNÍ
– psychosomatické dovednosti – práce s dechem, správné tvoření hlasu, držení těla, verbální a neverbální komunikace
– herní dovednosti – vstup do role, jevištní postava; strukturace herní a jevištní situace
– sociálně komunikační dovednosti – komunikace v běžných životních situacích, v herních situacích a v situacích skupinové inscenační tvorby, prezentace, reflexe a hodnocení, organizace tvůrčí skupinové práce

PROCES DRAMATICKÉ A INSCENAČNÍ TVORBY
– náměty a témata v dramatických situacích – jejich nalézání a vyjadřování
– práce na postavě – charakter, motivace, vztahy
– konflikt jako základ dramatické situace – řešení konfliktu jednáním postav
– dramatická situace, příběh – řazení situací v časové a příčinné následnosti, dramatizace literární předlohy
– inscenační tvorba – dramaturgie, režie, herecká práce, scénografie, scénická hudba a zvuk
– komunikace s divákem – prezentace, sebereflexe

RECEPCE A REFLEXE DRAMATICKÉHO UMĚNÍ
– základní stavební prvky dramatu – situace, postava, konflikt, téma, vrchol, gradace
– základní dramatické žánry – komedie, tragedie, drama
– základní divadelní druhy – činohra, loutkové divadlo, opera, opereta, muzikál, balet, pantomima
– současná dramatická umění a média – divadelní, filmová, televizní, rozhlasová a multimediální tvorba
– vybrané etapy a typy světového a českého divadla
– výrazné osobnosti české a světové dramatické tvorby

Na tvorbě dokumentu se podíleli: MARKÉTA PASTOROVÁ (VÚP, Praha), SILVA MACKOVÁ (ateliér dramatické výchovy DiFA JAMU, Brno), IRINA ULRYCHOVÁ (katedra výchovné dramatiky DAMU, Praha), JAROSLAV PROVAZNÍK (katedra výchovné dramatiky DAMU, Praha), RADEK MARUŠÁK (katedra primární pedagogiky PedF UK, Praha a katedra výchovné dramatiky DAMU, Praha), JAKUB HULÁK (Centrum dětských aktivit, ARTAMA, Praha), JAN KARAFFA (katedra primárního a alternativního vzdělávání PedF OU, Ostrava), KAREL VOSTÁREK (katedra výchovné dramatiky DAMU, Praha), JANA HRUBÁ (ateliér dramatické výchovy DiFA JAMU, Brno), MARIE PAVLOVSKÁ (katedra pedagogiky PedF MU, Brno) a další
Pozn.: Vzdělávací oblast Umění a kultura, zastoupenou v etapě základního vzdělávání vzdělávacími obory Hudební výchova a Výtvarná výchova, lze rozšířit o doplňující vzdělávací obor Dramatická výchova, který je možno na úrovni školního vzdělávacího programu realizovat formou samostatného vyučovacího předmětu, projektu, kurzu apod. (viz RVP pro základní vzdělávání, část C, kapitola 5.7).
(Kapitola Dramatická výchova je součástí dokumentu Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání,  část C, kapitola 5.10., který byl schválen MŠMT v srpnu 2004.)